Je lepší ucho mít.

Zaprášené střípky

16. července 2014 v 18:06 | Annika |  Poetické pokusy
Než začnu poetickou rubriku plnit novými, povětšinou nerýmovanými verši a rádobyverši, neodpustím si jedno ohlédnutí zpět. Už je to totiž více než rok, co jsem začala koketovat s žánrem haiku, s nímž v současnu koexistuji ve velmi volném vztahu.
Na starém blogu visí zhruba pětapadesát básní, které jsem někdy s vážností a někdy naopak spíše ze žertu zařadila právě pod žánr haiku. V tomto článku jsem čistě subjektivně vybrala ty, které považuji za ty podařenější nebo nesou význam, jenž je pro mě z různých důvodů důležitý.


※ ※ ※

Mišmaš poskládaný za rozličných situací:

Ze Senovážného náměstí:
Nádech a výdech.
Sevřená v kleštích města
piji šeď nebe.

Při četbě Zakletých víl:
Smět tak přetavit
své tělo v čerň písmenek
nádherné knihy!

Po silné bouřce:
Studentka v černém
vylévá ze střevíců
dešťovou vodu.

Noční návraty:
Své smutky skrývám
na dně klidného moře.
Kdy mi dojde dech?

Jen jediný den
bez stesků a marných snů.
Věc tak nemožná!

Občas potají
toužím najít důvod proč
zanechat psaní.

Šípková Růženka:
V tanci se vznáší
půvabná balerína -
nač skrývat slzy?

Rozjímání:
Je můj život kýč,
a nebo je kýčem to,
jak bych chtěla žít?

Slunce usíná
a stébla trávy chladnou.
Čas k pití čaje.

Z Bertramky:
Tlející listí
vábí mě svojí vůní
do dávných časů.

Jak starý šálek,
krásný - leč naprasklý -
kouzlo Bertramky.

Ze školní lavice:
Drnčivý zvonek
je zvukem tolik milým
v pustině tlachů.

Prchavost květů
se školním internetem
nedá se srovnat.

Příprava na setkání:
Pět rudých růží
s pěti květy fialek -
barevné nehty.

Z Holešovic:
Na nahých pažích
jako hejno světlušek
tančí vzduch léta.

Ze Starého města:
Odkud přichází
vůně vonných tyčinek
vprostřed náměstí?

Po dlouhé noci:
Kulatá ranka
kazí pobledlý půvab
ukazováku.

Z tramvaje:
Skrze šeď Libně
s večerem něžně planou
barevné svíce.

Mé úplně první haiku:
V mdlém ranním svitu
z hnědi starého listí
rodí se jaro.

※ ※ ※

Haiku s věnováním

Muži, co píše plnícím perem:
Jak prázdné plátno,
cos měl toho dne v rukou -
tak se teď cítím.

Jsme různoběžky,
které se již spojily.
Vzdalujeme se.

Muži s brýlemi:
Jak drobnou minci
našla jsem znenadání
spřízněnou duši.

Mrznoucí prsty
na zažloutlých klávesách -
koncert jen pro mě!

Můj milý bratře,
kdy začnou zlátnout stromy
v sadech nad městem?

Vzdalující se přítelkyni:
Dlouhé čekání
při kraji magistrály
na příchod jara.

Dívce, která mi dala sněhovou vločku:
O dvě lavice
vepředu zívá nudou
tvoje dvojnice.

Muži s tichým hlasem:
Krásné zjištění!
Po dlouhém odloučení
stále znáš mou tvář.

※ ※ ※

Další má starší tříverší a jiné básně je možno nalézt zde na tomto odkaze.

Annika
 


Komentáře

1 V. V. | E-mail | 16. července 2014 v 19:44 | Reagovat

Na některá si doposud pamatuji, u jiných mám pocit, že je čtu prvně.  Tak jakotak jsi vybrala pěkné kousky. :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. července 2014 v 23:41 | Reagovat

Je to sbírka moc krásných haiku. :-) O tom jistě nikdo nepochybuje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama