Je lepší ucho mít.

Jsme přece sestry

24. července 2014 v 17:59 | Annika |  Knihy
Nebýt mé milé blogové přítelkyně Vlasty, asi se o existenci této knihy vůbec nedozvím. Že ji však četla a následně recenzovala na svém starém blogu, nakonec byly naše cesty přeci jen zkříženy. Vlastina - nebo tehdy ještě Kariolina - recenze mě totiž velmi zaujala. Navíc, už jen tematika mi je blízká. Vždyť sama jsem starší sestra, a právě být starší sestrou považuji za cosi, co se nedá pořádně popsat - co se prostě musí zažít.
Sesterské příběhy mě moc baví číst. Jako malá jsem milovala Luisu a Lotku, Dvojčata v průšvihu nebo Nanynku a Málinku, jako starší jsem si pak velmi užila Sestry Makiokovy, Malé ženy, Rozum a cit nebo Pýchu a předsudek. I proto jsem se cítila téměř povinna si Jsme přece sestry přečíst. Další sestropříběh do sbírky!


Autorka: Anne Gesthuysen
Z němčiny přeložila: Helena Smolaková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014

※ ※ ※

První dojmy
Než jsem vůbec knížku poprvé otevřela, nemohla jsem jinak, než se chvíli kochat velice hezky vyvedenou obálkou. Také bych si přála takový kávový set. Kávu jsem ještě nikdy v životě neochutnala, ale s takovýmhle setem by mi jistě připadala výborná, ať už by chutnala jakkoliv. Z oné obálky na mě navíc dýchl jakýsi závan poklidu, minulosti a pohody. Tyto věci jsem proto automaticky i začala od knihy očekávat.
Po pokochání se obálkou jsem se pak konečně začetla do prvních stránek. A skoro jsem se nemohla odtrhnout. Když jsem knihu po prvních dvaceti stránkách odložila, abych se mohla věnovat své vlastní sestře, se kterou jsme chtěly hrát karty, moc jsem se těšila, až ji zase budu moci později otevřít a pokračovat.

Příběh
Gertruda, Paula a Katty - to jsou tři hlavní hrdinky naší knihy. Nejmladší Katty je osmdesát čtyři let, nejstarší Gertruda právě slaví stovku a Paula se k ní rovněž kvapem blíží. A je to právě oslava oněch stých narozenin nejstarší ze sester, která příběh nahrubo časově vymezuje. Ve skutečnosti však děj ovšem neběží jen během čtyř dní, kdy oslava trvá, ale zabíhá mnohem dále do minulosti, do období první a druhé světové války a následných poválečných let - prostřednictvím vzpomínek všech tří starých dam.
Teď, když už jsou všechny ve velmi pokročilém věku, sestry vzpomínají na své osudové muže, křivdy a strasti, a pokouší se s nimi vyrovnat. Všechny prožily životy poznamenané rozličnými dramatickými zkušenostmi způsobenými nejen velkými válečnými konflikty první poloviny dvacátého století, z nichž některé byly leckdy zkouškou jejich sesterské lásky...

Postavy
Snad proto, že postavy mají opravdové předlohy - autorčiny pratety - mi všechny sestry připadaly nádherně živé a zajímavé. Ke všem jsem poměrně rychle dokázala přilnout snad i pro jejich povahové "nešvary", které si hlavně Gertruda a Katty neustále navzájem vyčítají. Líbilo se mi, že čtenář mohl nahlížet do příběhu z pohledu všech tří žen, a díky tomu je všechny mohl vidět jejich vlastníma očima a sledovat, co si vzájemně o sobě myslí a co k sobě cítí.
Nejstarší Gertrudu jsem si pokaždé představovala v halence upnuté až ke krku a se škrobeným výrazem přísné učitelky. Jejím úplným opakem je Katty, které je vždycky všude plno a která působí velmi otevřeně a z pohledu Gertrudy občas až příliš uvolněně ohledně mravů. Mezi oběma těmito sestrami panuje lehké napětí, neb se vzájemně nedokážou přenést přes povahu té druhé. Naštěstí však mají mezi sebou ještě prostřední sestru Paulu, která svou vlídnou usmiřovatelskou povahou dokáže obě sestry uklidnit a zamezit střetům.

Postřehy a pocity z knihy jako celku
Očekávání získaná z prvních dojmů, to znamená poklidnost, pohoda a dech minulosti, byly nakonec víceméně splněny. Do minulosti se zabíhalo hodně, za což jsem ráda - hned po samotných třech sestrách to bylo pro mě tím nejlákavějším. Klidu a pohody bylo během oslavy stých narozenin rovněž dosti díky příjemnému humoru autorky a celkové veselé atmosféře na Kattyině statku, kde se oslava konala. To však bylo zároveň v dobré míře vyváženo jak temnými zákoutími minulosti všech tří hrdinek, tak napětím mezi nimi samotnými. Autorce se podařilo příběh podat opravdu dobrým způsobem. Odlehčené i dramatické pasáže působí tak, jak mají a vzájemně se neruší a nepřekáží si.
Styl je čtivý a lehký, nijak květnatý a nijak přehnaně naturalistický, takový, jaký jsem od rodinného příběhu očekávala. Autorka se ničemu nevyhýbá, ale na druhou stranu příběh má své poetické kouzlo.
Přechody ze současnosti do minulosti mi připadaly plynulé a nenásilné. I to na mě působilo sympaticky. Celkově si myslím, že knížka je velice příjemným nenáročným čtením ideálním právě pro letní dny. Příběh není nikterak neotřelý nebo dokonale mistrně vybroušený, ale myslím, že jde o velmi povedené vyprávění, které vcelku nadchne a rozhodně neurazí.

Zdroj obrázku obálky: Goodreads

Hodnocení: 8/10

※ ※ ※

P.S. Četli-li jste nějaké mé staré recenze na mém minulém blogu, dozajista jste si všimli, že jsem se pokusila text trošku více strukturovat a doplnila stručný výčet informací o díle. Hodnotíte to jako krok vpřed, nebo krok vedle? Je něco, co dělám opravdu, opravdu špatně? A nebo pro mě máte nějaký zajímavý zlepšovací tip? Prosím, podělte se v komentářích!

Annika
 


Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 25. července 2014 v 9:03 | Reagovat

Tak, čím dnes začít? :) Hmmm.

Jsem ráda, že jsem tě na tuto knihu mohla navést. Je opravdu pěkná. Já to mám navíc tak dobře vyvedené, že se můj sesterský život podobá věkem a trochu i povahami (i když to zatím nemůžu soudit) hlavním hrdinkám této knížky - Anča je o necelý rok starší a Bětka je o dvanáct let mladší. :)

Souhlasím s tvou recenzí. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, nejradši jsem měla asi Paulino vyprávění, i když toho v knize zase tolik nebylo. Styl autorky jsem si velmi oblíbila a doufám, že se od ní ještě nějaké knížky dočkáme. :)

A co se recenze týče - tleskám. Musím si na to trošku zvyknout, to víš, nějaký ten pátek už čtu tvé recenze, ale určitě je to krok v před. Ono je otázkou, jak bys to chtěla pojmout - objektivně, subjektivně, něco mezi a nebo se prostě řídit pocity a napsat to celé, jak ti to přijde na mysl? Nejlepší je asi zlatý střed a tam někde si myslím, že jsi. Takže ano, schvaluji ti to. ;) Jen, možná bych ještě uváděla, kolik má knížka stránek, ale to je jen technický detail. Přeci jen to hraje drobnou roli ve vybírání. :D

2 Annika Annika | 26. července 2014 v 8:49 | Reagovat

[1]: Á, jsi má spása, aspoň jeden komentář, hurá! :-D Díky moc za postřehy ke knížce i k článku!
Počet stránek zní docela zvládnutelně :-D Myslím, že bych jej mohla připojovat. Tak ještě jednou dík!

3 V. V. | E-mail | Web | 26. července 2014 v 8:52 | Reagovat

[2]: Však to není tím, že by byl nezajímavý článek nebo knížka. Ale lidi jsou líný. :D (Já mám co říkat, je to náhoda, když na bloglovinu neoznačím většinu článků za přečtené bez přečtení, protože se mi nechce číst :D). Já třeba psala o Tampě - taková pěkná knížka a jediný komentář "Vyzkouším". Přitom to téma přímo vybízí k diskuzi. :)

No nic, těším se na dnešek. :)

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 26. července 2014 v 12:59 | Reagovat

Bohužel jsem zatím žádnou tvou recenzi na původním blogu nečetla, protože je obecně všude bůhvíproč moc nemusím, ale tahle se mi opravdu moc líbila! :) Ty údaje o knize bych tam pro případného zájemce nechala, třeba mě to nahlodalo a až ji někde zahlédnu, je více než pravděpodobné, že si ji koupím :D Jen tak dál! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama