Je lepší ucho mít.

Rozšíření působnosti

6. září 2016 v 9:41 | Annika |  Tajemná říše žaponská
Tento blog je zombíkem už po delší čas, poslední dobou nemám příliš velkou motivaci se mu věnovat. Uvidím, jak se to bude dál vyvíjet, zatím jej neruším a ani neoznamuji jeho konec. To stejně asi časem přijde někdy později, zatím mi ale ještě nějaké zbytky odhodlanosti psát zbyly.

Nicméně založila jsem si ještě jeden, úplně nový blog, kterému nyní asi budu věnovat většinu své blogerské energie. Je to blog cestovatelsko-deníkový o mém studijním pobytu v Japonsku. Jelikož je však onen nový blog osobnější než tento, rozhodla jsem se adresu nevyhlašovat veřejně v článku.

Je-li zde někdo, kdo má zájem o čtení tohoto blogu, nechť se mi ozve do moderovaného komentáře se svým mailem a já adresu pošlu tam.

Annika
 

Auf!

17. srpna 2016 v 11:33 | Annika |  (Ne)malé radosti
Vlastně nebýt chatování s Vysvobozenou Vlastou, asi bych tak trochu zapomněla, že mám blog.
Za poslední měsíc jsem si na jeho chod téměř nevzpomněla. Ba naopak už si pomalu maluju, jak bude vypadat druhý blog, který si v blízké době založím. Jak ho nazvu? Provizorně mu v duchu říkám Ósaka njúsu. Takhle přitblble se ale jmenovat nebude. Možná. Člověk nikdy neví, kdy mu selže fantazie.
To však neznamená, že jsem neprožívala hezké příhody. Nyní si beru do ruky diář, prohrabávám se historií v mailu a pokouším se vzpomenout, jak to všechno šlo od 25. července správně za sebou.

Prapaběrky

25. července 2016 v 22:49 | Annika |  (Ne)malé radosti
Už jsem se vykašlala na pravidelnost, stejně to nemá smysl. Občas psát stíhám, občas ne, občas bych to byla i stihla, ale raději se věnuji něčemu jinému. Pryč se sešněrovaností, jsou přece prázdniny!

Od bodu jedna už uplynulo tolik, tolik času...

Léto se krátí, napjatě čekám, kdy mi z Japonska pošlou certifikát, se kterým budu moci získat vízum. Doufám, že jej ti úředničtí chytrolíni pošlou co nejdřív a nic nekiksne. Toto je poslední věc, která by ještě teoreticky mohla můj pobyt ohrozit. Což by bylo mrzuté, letenka je již zakoupena... Ale asi spíš to nekiksne, nesmí. Mimochodem, kód kansaiského letiště je KIX.
Ale teda dávají si načas, pacholci.
 


Flashbekot

14. července 2016 v 15:34 | Annika |  (Ne)malé radosti
Času je spousta, ale motivace pro psaní málo. A tak se značným zpožděním píšu tyto řádky, které se přihodily už tak dávno...
Mimochodem, vzhledem k tomu, že roční opuštění České republiky se jeví jako čím dál reálnější a já již téměř začínám pochybovat, že tam něco kiksne, začíná v mé hlavě nabývat reálnější podobu i vznik nového blogu, kde bych vyprávěla o svém žití v Žapanu. Zda tento blog zdechne a nebo jej budu průběžně udržovat při životě, toť otázka. Neboť přestávám být s tímto prostorem spokojená. Podobně jako u mého starého blogu Království Bílých Růží cítím, že z tohohle blogu se stalo něco úplně jiného, než bylo původně zamýšleno.
To jsou však záležitosti budoucnosti. Nyní se pojďme společně ohlédnout o dva a půl týdne nazpět...

Ke strojům!

20. června 2016 v 20:52 | Annika |  (Ne)malé radosti
Tentokrát se čerstvě uplynulý týden poměrně vymykal ostatním. Některé věci byly ve své podstatě stále stejné. Japonsko, hudba, deskovky. Objevila se však novota v podobě brigády, kterou jsem si týden předtím zkušebně na tři dny naplánovala. Avšak i ty "staré známé" věci se přihodily v trochu jiné podobě, než bývá obvyklé.

Další články


Kam dál